Zastavení v adventu

Kdysi jsem si myslela, že když budu úspěšná a budu si moct koupit cokoliv, udělá mi to radost. Kdysi jsem věřila, že když budu naplňovat očekávání blízkých, všichni budeme spokojeni. Od dětství jsem byla poháněna motivacemi druhých, kteří věřili, že dělají vše pro mé budoucí dobro. Protestovala jsem do té míry, jak mi bylo umožněno. A šel čas a moje já se ozývalo častěji a častěji. Někde cestou jsem si uvědomila, že všichni mluví o životním štěstí a já pořád nevím, co to je. Někde se hledá ? Někdo přijde a nabídne mi ho ? Už tehdy jsem věděla, že můj život nestojí na tom, jak moc jsem úspěšná, nezáleží na tom, kolik mám peněz nebo jak luxusní je moje auto. Jak velký je můj dům nebo jak extravagantní je můj životní styl. Asi by to byl hezký život, ale i když tohle všechno nemám, je ten můj život horší než životy jiných ? Nechci znát odpověď, vše je tak, jak má být. 

Zkušenosti mi odpověděly.  Žádné věci, cetky nebo peníze. Ne, nejlepší věci v životě jsou právě ty, které si za peníze nekoupím. Láska. Klid. Radost. Zážitky. Vlídnost od všech výjimečných lidí v mém životě, kteří jsou tu pro mě, váží si mě a připomínají mi, jak jsem bohatá, že je mám ve svém životě. Vědomí, že žiju dobrý život, pomáhám druhým a činím dobro. Šťastnou mě dělají chvíle, kdy můžu dělat správné věci, být dobrým člověkem a nechat odejít těžké chvíle života v klidu a bez následků na duši. Radovat se z okamžiků, dýchat pozitivno všude kolem sebe a uvědomovat si, že maličkosti jsou přece jen velké věci. Nemůžu říct, že to mám všechno vymyšlené nebo že vím, co přinese zítřek, ale uvědomila jsem si, že všechny ty věci vědět nemusím. Někdy jsou polovina radosti překvapení, která se v našich životech objeví. Už nenechávám zklamání, aby mi zničila den. Už vím, že pozitivní nastavení pomáhá, aby šly věci hladce. Možná si řeknete, že jsem naivní snílek, žádný realista, a já vám odpovím, že po špatných cestách už jsem šla a co se mohlo pokazit, se pokazilo. A já to přežila, stojím tu a usmívám se. Ať se stane cokoliv, vím, že teď už si vybírám, kudy vede moje cesta a jak se na ní dostanu. Rozhoduji se, jestli budu tančit v dešti nebo se bát v bouřkách. Rozhodla jsem se více smát, více milovat a žít hlasitěji. Možná to nic nevyřeší, ale určitě mi to rozjasní život. A koneckonců, není to to, co vlastně všichni chceme ? Být šťastný.  Vybírám si štěstí, každý den, všemi způsoby, jak jen můžu. Možná nemůžu svým úsměvem změnit svět, ale neznamená to, že musím nechat svět změnit můj úsměv. Zvládnu to ... a vždycky budu. 

Advent a čas vánoční nás vybízí snít, těšit se z maličkostí, z moudrosti pohádek, z teplem prodchnutých setkání, z harmonie,  z tvoření, z útulného domova.  

Dne zapalujeme svíčku Přátelství. Svíčka neztratí nic ze své síly, když se použije k zapálení druhé svíčky. Přeji Vám krásný a požehnaný Advent, kéž Vaše srdce rozkvétá láskou a světlem.