Ztracená

Když se kousky tebe lámou a padají na zem, nespěchej, abys je posbírala. Místo toho je nech všechny dopadnout. Nech je tam ležet, dokud se navzájem neseznámí. Dokud každý kousek z tebe nesdílí s ostatními, co bylo milováno a ztraceno, co bolelo a uzdravilo, co bylo znovu získáno a znovu vstalo z popela snů, které se nikdy nerealizovaly. 

Pokud se tvoje ruka natáhne, aby chytila padající kousky, než se dotknou země, zastav se. Dívej se na vše, co bolí, dokud vítr změny znovu nezafouká na krajinu tvého srdce. Ať oheň zkázy přijde ve svém vlastním čase a spálí vše, co již není potřeba pro tvoje dobro. Až potom, co kousky tvé bytosti najdeš ležet na zemi nehnutě a nedotčeně, až potom, co ti slzy umyjí tvář, až potom, co se naučíš milovat ta nejtemnější místa svého srdce, tehdy jsi připravena pokleknout dolů.

Nyní jsi připravena posbírat rozbité kousky sebe a štětcem sebelásky oprášit i nejmenší zrnko písku, které se dotklo tvé tváře. Nyní jsi připravena nechat svůj příběh stát se poezií tvého života. Kousky, které jsi kdysi tak dychtivě chtěla opravit, si nyní našly způsob, jak se o sebe postarat. Seď a buď jen pozorovatelkou svého života. Už nesuď, už se neptej, proč nebo proč já.

Nakonec si uvědomíš, že ses nejprve musela rozbít, aby ses zase cítila celá. Tvoje já žije ve tvém těle celé roky. Protože jsi nikdy nebyla nic jiného než celá. Vždy jsi celá, i když máš pocit, že ses roztříštila na kusy. Přijde pokušení ten starý příběh vyprávět znovu. Vzpomínky proudí skrz štěrbiny srdce, chtějí se znovu připomenout. Za každou cenu. Rozhlížíš se kolem sebe a chceš zůstat v bezpečí. A potom se rozhodneš, že jsi připravena posbírat kousky a kleknout si.

Hluboce dýchej. Dívej se nahoru. Cítíš zem pod sebou a pomáhá ti síla, o které jsi předtím nevěděla, že máš. Tvoje srdce se naplňuje a hřejivý pocit přetéká z hloubky nitra. Okovy se lámou. Nastal čas se už nebát toho, co bolí. Protože to, co bolí, už nad tebou nemá moc. Nikdo a nic už nad tebou nemá moc. Jen ty.

Rozhlédneš se kolem sebe a najednou všechno dává smysl. Každý kousek toho, kým jsi, vypráví příběh. Tvůj příběh. Je to tvoje pravda. Dáváš svému životu smysl skrze své myšlenky. Své pocity. Své emoce. Svůj hlas. Svou pravdu. Tvoje pravda, způsob, jakým ji žiješ. Bez toho, aby ti říkali, jak máš žít a co se od tebe očekává. Osvoboď se od očekávání druhých. Už neohrožuj svou integritu a hodnoty.

Věř mi, znám to. Já těm řečem ostatních taky věřila. Věřila příliš dlouho.

Buďme svobodní. Pojďme posbírat kousky a dát jim nový význam. Nechme je vyprávět nový příběh přežití, síly a odolnosti.